Pediatr a psychoanalytik Donald Winnicott přišel s koncepcí „dost dobré matky“ – matky která, když po ní dítě mrští jídlem, na takovou událost nereaguje přehnaně jako na osobní útok ani neupadne do pocitů viny a nepřipravenosti, ale dokáže událost vnímat jako snahu dítěte vyjádřit přechodnou neschopnost vypořádat se s okolním světem.
Jistě je obtížné být pro každého rodiče, ale i pedagoga či vychovatele, za každé situace „dostatečně dobrým“ pokud ho někdo nepodrží a nepodpoří. Pracujete-li v každodenním kontaktu s dětmi či dospělými, ona situace, že po vás někdo „mrští jídlem“, může nastávat velmi často. Přeci jen jsme každý z jiného těsta a nemusíme si vždy plně rozumět. Nedej bože nastávají-li okamžiky, kdy si říkáme, že to nestojí za to, když nás nikdo nedocení, jsme vyčerpaní a už nemáme kde brát.
V profesním životě učitelů a vychovatelů k podpoře a posílení slouží právě ona supervize, která má poskytnout účastníkům prostor k řešení a ponaučení z trablů v profesní oblasti.
Někdo může namítnout, že k podpoře se dá využít kolegyně či kolega, který rád poradí a např. dané nezbedné dítko a jeho záchvaty vzteku s vámi jistě rád probere, tak proč nějaká supervize? Třeba proto, že supervizor v tom s vámi není „namočen“, je to člověk nezaujatý a může nabídnout nový až nečekaný pohled. Principem supervize je společné hledání cesty, ne hotové návody či chytré rady.
Nemáte-li možnost supervize ve svém zaměstnání, je možné využít kazuistický seminář, na kterém je možné sdílet a hledat řešení s kolegy z oboru (z jiných pracovišť) pod vedením supervizora.
Všichni jsme dost dobří na to, dopřát si supervizi!
Kazuistický seminář